...Zdravý má tisíce přání. Nemocný jen jedno...
přísloví
6.10.
Omlouvám se všem těm, kteří sem chodili letos marně. Důvodem je to, že se ozvalo
docela velmi, zdraví. Ne psa, ale to mé. Snad už to nyní bude dobré.
Přesto se ,,provoz ´¨ v naší chovce letos nezastavil. Nebylo vždy snadné skloubit péči o
smečku s kulhajícím zdravím. Chtěla bych proto vyjádřit velký dík majitelce našich odchovů,
paní Alence Mrázové, která podala vždy pomocnou ruku, když bylo potřeba.
7.10.
Další nemalý dík patří paní Michaele P., která brázdí výstaviště tu i mimozemské, s naší
odchovankyní, vždy s velikým úspěchem.

Kromě toho je Míša autorkou plakátu pro mou chst
7.10.
Toto mě málem rozplakalo..................Co by si chovatel mohl přát více!
JEN JSME CHTĚLI DALŠÍHO KRYSAŘÍKA… ❤️
Když mi v roce 2024 umřela poslední fenka pražského krysaříka, vydrželi jsme doma bez psa asi měsíc. Pak nám bylo jasné, že takhle to prostě nejde. Dům bez psa pro nás není domov.
A tak přišla otázka: komu zavolat?
Pro mě byla odpověď vlastně jednoduchá. Janě Hrbkové.
Právě od ní pocházely už moje předchozí holky – černá s pálením Rusalka Spero Meliora a žlutá Boženka Spero Meliora, obě s PP FCI. Znala jsem její psy, jejich povahy a věděla jsem, jak ke svému chovu přistupuje. Byly jsme spolu v kontaktu, takže když jsme se rozhodli, že chceme dalšího krysaříka, moje první cesta vedla zase k ní.
Jedna z prvních věcí, které mi Jana řekla, byla, že štěňátka plánuje až na jaro. A také že už nechová pod FCI. Ale to mi bylo jedno.
Chtěla jsem zdravého krysaříka s krásnou povahou. Chtěla jsem ho od člověka, kterému věřím a od kterého už jsem měla psy, se kterými jsem prožila velký kus svého života. A kdo vydal jejich průkaz původu, mi bylo úplně jedno.
Pak se narodila štěňátka. ❤️
Vybrali jsme si naši malou červenou dlouhosrstou holčičku a vůbec jsme netušili, co z ní jednou vyroste.
Tehdy jsme si domů vybírali prostě Žofinku.
A pak přišlo září 2025.
Řekly jsme si, že si jen tak pro zajímavost zkusíme jednu výstavu v baby třídě.
A já byla úplně v klidu. Vždyť už jsem přece s krysaříky vystavovala.
S Rusalkou i Boženkou jsme chodily na výstavy FCI a obě bez nějakého velkého učení chodily v kruhu jako panenky. Takže jsem tak nějak automaticky předpokládala, že Žofinka udělá totéž.
Neudělala.
První výstavu si odchodila po svém – jako malý tajtrlík – a mně začalo docházet, že jestli spolu chceme někdy v kruhu opravdu něco předvést, tentokrát to samo nepřijde.
A tím začaly nekonečné hodiny výstavních tréninků.
Chůze. Postoj. Hlava nahoru. Nečmuchat. Znovu. Ještě jednou. A zase od začátku.
To, co u mých předchozích holek vypadalo úplně samozřejmě, jsme si se Žofinkou musely poctivě vydřít.
A vydřely. ❤️
Tedy… skoro.
Protože i dnes se klidně stane, že uprostřed výstavního kruhu Žofinka usoudí, že nějaká vůně na zemi je momentálně mnohem zajímavější než rozhodčí, krásná chůze i všechny naše hodiny tréninku.
A začne čmuchat.
Protože můžete trénovat, kolik chcete, objet půl Evropy a vozit domů poháry, ale Žofinka bude pořád Žofinka. ❤️
Na jaře přišly další výstavy. Nejdříve v juniorech, dnes už mezi dospělými. Z jedné výstavy byla druhá, třetí… a z něčeho, co jsme si původně chtěly jen vyzkoušet, se stala naše společná vášeň.
A právě tehdy jsem začala úplně jinak vnímat i její PP M.D.C.
Často se setkávám s představou, že pokud pes nemá průkaz původu FCI, jsou pro něj dveře do výstavního světa zavřené.
Nejsou.
S Žofinkou sice nemůžeme na výstavy pořádané pod FCI, ale tím pro nás výstavní svět nekončí. Existují další kynologické organizace a jejich výstavy, kterých se můžeme účastnit.
A tak dnes jezdíme na výstavy v Česku, Polsku i na Slovensku. Žofinku posuzují rozhodčí z různých zemí, soutěží o tituly a šampionáty a nastupuje také do závěrečných soutěží.
Díky ní jsem zjistila, že výstavní svět je mnohem větší, než jsem si do té doby vůbec uvědomovala.
A je fér říct ještě jednu věc.
Na výstavách, které navštěvujeme, pražského krysaříka prakticky vůbec nepotkáváme. A když už se nějaký objeví, bývá to většinou klasický černý s pálením. Červeného dlouhosrstého krysaříka, jako je Žofinka, jsme zatím v kruhu proti sobě neměly.
Takže ano – v posouzení samotného plemene bývá Žofinka často sama.
Jenže právě proto pro nás její nejcennější výsledky nezačínají ani nekončí titulem získaným v kruhu plemene.
Pro nás začínají až v závěrečných soutěžích.
Tam už totiž sama není.
Tam nastupuje proti vítězům ostatních plemen – proti psům různých velikostí a typů. A právě mezi nimi se naše malá červená dlouhosrstá krysařice dokáže opakovaně prosadit a umístit na stupních vítězů.
A to je pro mě mnohem větší potvrzení jejích kvalit než počet krysaříků, kteří s ní zrovna stáli v kruhu.
Navíc nejde o názor jednoho rozhodčího. Za dobu, co vystavujeme, Žofinku hodnotili různí rozhodčí z různých zemí – a její krásné výsledky se opakují.
Takže i když svého „konkurenčního“ krysaříka potká v kruhu jen výjimečně, konkurenci rozhodně nemá malou. Tu skutečnou totiž potkává v závěrečném kruhu. ❤️
Z holčičky, která v září 2025 odchodila svou první baby výstavu jako tajtrlík, je dnes několikanásobná junior šampionka, držitelka titulů CAC, CACIB a BOB a fenka, která se dokáže umisťovat v závěrečných soutěžích mezi dospělými psy různých plemen.
A to všechno s průkazem původu M.D.C.
Když jsem tedy Janě na začátku řekla, že mi nevadí, že už nechová pod FCI, myslela jsem to vážně.
Chtěla jsem psa od člověka, kterému věřím. Psa se skvělou povahou, který bude součástí naší rodiny.
Netušila jsem, že spolu jednou budeme stát ve výstavních kruzích v několika zemích.
Netušila jsem, že budeme sbírat šampionáty a poháry.
A už vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát u závěrečného kruhu a čekat, jestli právě moje malinká Žofinka bude mezi nejlepšími psy celé soutěže. ❤️
A právě proto pro mě dnes není podstatné, jaká zkratka stojí na jejím průkazu původu.
Podstatné je, komu ten průkaz původu patří.
A kdybych si měla vybrat znovu?
Vybrala bych si úplně stejně.
Protože na úplném začátku jsem si nevybírala papír.
Vybrala jsem si Žofinku. ❤️
8.10.
Letos nás opustil Vigísek, Panenka a Havlíček. Můžete si říkat stokrát, že to k chovu patři, přesto to bolí.
Vigáčkovi by bylo skoro 17 let a další dva se také dožili pěkného věku. Dali krásný odchov, Vigísek
má právě vnoučátka po mamince Azalce. Děkuju vám všem třem.
Když byl Havlík mladý

Panenka

Vigo
10.10.2026
beze slov

Ano, letos čáp přiletěl

poprvé 15.1., dva dny po mé operaci

Jedna z holčiček dostala jméno Radost. Paní majitelkce se toto jméno příliš nezamlouvalo. Jenže pak mi
napsala, že fenička přináší domů tolik radosti, že jí to jméno nakonec zůstalo.
V lednu, probouzeje se z narkozy, jsem obdržela nabídku, kterou jsem nemohla odmítnout. A sice, zda bych nechtěla posoudit klubovou výstavu. Chtěla! A tak jsem si splnila sen a 20. 4. jsem stanula na druhé straně pásky. Moc jsem si to užila a doufám, že i vystavovatelé!



2.4. sé narodila Idě a Juráškovi Spero meliora, byl to jeho debut, holčička Śárka.
Škoda veliká, že její majitelka si nepřřeje zasahovat do chovu a nebude tak nést dále žlutou barvu.
21.5. přišel na svět vrh A v chst Minehava, po mamince Růženka Spero meliora a tatínkovi
Hurvínek Spero meliora.Blahopřejeme!

